NanoObjekt

text do expozice k výstavě NanoObjekt a 90 & 60 let pardubické chemie
28.5.2010 – 31.8.2011, Fakulta chemicko-technologická, Univerzity Pardubice

Slavnou Feynmanovu sentenci Tam dole je spousta místa rozšiřuje Irena Jůzová objektovým dodatkem Kolem nás v nás. Všude nás obklopují nanočástice, procházejí námi, aniž je vidíme a cítíme. Co ještě je v nás a okolo nás ? Život sám a naše úvahy, naděje a obavy o jeho zdokonalování a vývoji. Je nano biologická, technologická, filozofická nebo vlastně jaká otázka? Je nano problém měřítka? Je nano opravdu všude jako trpaslíci?

Nano je něco, co nikdy na vlastní oči v reálném světě neuvidíme, protože se to vymyká vlnové délce viditelného světla. Uvidíme ovšem, jak obrovské jsou možnosti jeho použití. Technologií elektrostatického zvlákňování byl v liberecké laboratoři vytvořen nezničitelný objekt z nanovláken. V plexiboxu spočívají věčná písmena, nezničitelný remake realizace, která už tu jednou byla. Recyklace je uklidňující a zároveň znepokojivá. Původní objekt ze skelné vaty a nynější nanovláknitý vypadají téměř identicky. Jakoby budoucnost a minulost na první pohled splývaly. Jen médium je zcela jiné. Dobře, ale co z toho pro nás a kolem nás vyplývá?

květen 2010 Martina Vítková